Macaulay, Thomas Babington (1800-1859) Britský historik, politik a esejista. Macaulay byl synem vÚdce hnutí proti obchodu s otroky. Byl vychován mezi evangelíky. Studoval v Cambridgi na Trinity College a později se stal právníkem. Díky svým vynikajícím esejÚm na literární, historická a politická témata se stal hlavním přispěvatelem Edinburgh Review a byl zvolen za whigy do Dolní sněmovny britského parlamentu (1830-34, 1839-47, 1852-56). Angažoval se zvláště v debatách o parlamentní reformě (1831-32) a díky svým projevÚm se stal vlivnou osobností. Byl členem právnické sekce Rady generálního guvernéra Indie (1834-8) a pro Indii vytvořil trestní zákoník. Trvalý věhlas mu zajistily Dějiny Anglie (History of England, 1848-61).
Ve svých promluvách i psaných textech rozebíral Macaulay autory a problémy spadající do oblasti politické filosofie. V eseji o MACHlAVELLIM se zabýval otázkami politické morálky. Ve své řeči o občanské nezpÚsobilosti ŽidÚ argumentoval podobným zpÚsobem jako LOCKE v Listech o toleranci. V článcích o utilitaristické teorii vlády obhajoval BENTHAMŮV přínos k právní reformě, ale kritizoval metodu deduktivního uvažování Jamese MILLA, přičemž využil argumentace, jejíž zdroj mÚže být vysledován až k BURKOVI. V eseji o MILTONOVI logicky zdÚvodnil svobodu projevu. V promluvách na podporu parlamentní reformy analyzoval příčiny revoluce a obhajoval postupnou a smířlivou ústavní změnu, jež podle něj nabízí cestu, jak se revoluci vyhnout.
Macaulayovo stanovisko v těchto otázkách dává za pravdu obecnému názoru, který jej označuje za liberálního whiga a umírněného liberála (viz LIBERALISMUS). Takový názor však opomíjí skutečnost, že jak ve své politické kariéře, tak ve své tvorbě prosazoval politiku zlaté střední cesty. V politické teorii se tento přístup pojí se jménem George Sevila, markýze z Halifaxu, autora knihy Povaha neutrdla (The Character of a Trimmer, 1688). Podle této teorie - a to jak u Macaulaye, tak i u Halifaxe - jsou režimy ohrožovány odstředivými silami, které ženou ty, kdo reprezentují odlišné názory, do extrémů; ty, kdo jsou k režimu značně kritičtí, k anarchii; a jiné, snažící se ubránit zavedené způsoby pomocí represí, k despotismu. Úkolem politika je takovým extrémÚm se vyhnout, kombinovat svobodu, která není anarchií, s řádem, jenž není despotismem. Tohoto cíle lze dosáhnout tím, že se postavíme do cesty fanatikÚm, radikálÚm a nesmiřitelným, kteří reprezentují extremistické sekty a frakce, a prosazováním postupné změny, smíru, stability a centristické politiky. Ti, kdo sdíleli toto pojetí, byli v jeho očích hrdiny - především Vilém III., Halifax a do jisté míry Burke - a naopak ti, kdo je mařili, byli zloduchy - například Jakub II., Paine, ultra-toryové, filosofičtí radikálové, doktrináři. Jako politik byl Macaulay citlivý vÚči nespokojenostem, které by mohly vést k revoluci či vyvolat požadavek represe. Hledal střední cestu mezi extrémy radikalismu a ultra-toryismu, sympatizoval s nezkostnatělými toryi, zejména s Canningem, a stal se mluvčím smířlivých whigů (viz FILOSOFICKÝ RADIKALISMUS).
Macaulayova antiextrémnost je zvláště patrná v Dějinách Anglie, které obsahují politické poučení, že inherentní nebezpečí extrémismu, vedoucího k anarchii, despotismu a snad i k občanské válce, vyžaduje politiky schopné rozpoznat moudrost zlaté střední cesty, která vede k zachování ústavního zřízení, jež slučuje svobodu a řád. Macaulay tvrdil, že se historik tím, jak vtěluje takové poznání do svého popisu minulosti, stává "filosofickým" historikem a ovlivňuje budoucí politiku. JH

odkazy
Macaulay. T.B.: History oj" England, ed. H.R. Trevor-Roper. New York: Washington Square, 1968.
_: Speeches, ed. G.~. Young. London: Oxford University Press, 1952.
literatura
Chve. J.: Macaulay: the Shaping oj" the Historian. NewYork: Knopf, 1973.
Hamburger, 1.: ,Macaulay and the Whig Tradition. Chicago a Londýn: University of Chicago Press, 1976.
Millgate, J.: Macaulay. Londýn a Boston, Mass.: Routlege & Kegan Pau1, 1973.